Arabská doba

640 po Kr. – trvá s krátkými přestávkami prakticky dodnes

V roce 638 byl Egypt dobyt Mohamedány a stal se zemí většinou mohamedánsko-arabskou.

V roce 640 byl připojen k arabskému chalífátu a byla zahájena islamizace, která vytlačila staré egyptské zvyky z královského období. Příslušníci koptské církve, i když ztratili svůj jazyk, si však své náboženství uchovali. V následujících 1300 letech se v Egyptě postupně vystřídalo několik dynastií a Egypt se stal centrem samostatných států: 868 – 905 Tulúnovců 969 – 1171 Fátimovců 1171 – 1250 Ajjúbovců 1250 – 1517 Mamlúků

V roce 1517 byl Egypt připojen k Osmánské říši. Těšil se však ze značné míry z autonomie (Mamlúci autonomní vláda). Tureckou suverenitu připomínal pouze tribut placený do Istanbulu. Pro svou strategickou polohu se stal Egypt terčem pozornosti evropských mocností. Napoleonova egyptská expedice 1798 až 1801 skončila vojenským neúspěchem, byla však zlikvidována vláda Mamlúků i přímá vláda tureckého sultána. Situace využil v letech 1805 - 1849 Albánec Mahammad Alí, získal autonomii (nechal se zvolit egyptským pašou) a založil vlastní dynastii. Prosadil reformy, jež se staly základem moderního Egypta. V roce 1869 došlo k otevření Suezského průplavu. Modernizace nástupců Alího však vyčerpala egyptskou pokladnu a po egyptské krizi 1876 – 1882 byl okupován Brity. Egypt stále formálně zůstával součástí turecké říše, ve skutečnosti však byl již součástí Britského impéria. Po vstupu Turecka do první světové války po boku Německa byl 18. 12. 1914 vyhlášen britský protektorát. Po válce sílil egyptský nacionalismus. Až 28. 2. 1922 byl Egypt prohlášen nezávislým státem v čele s králem Farúkem I. V roce 1936 byla nezávislost rozšířena britsko-egyptskou smlouvou.

Po nepokojích v oblasti Suezského průplavu skupina Svobodných důstojníků v roce 1952 vyvolala egyptskou revoluci vedenou G. A. Násirem a 23. 7. 1952 donutila krále Farúka k abdikaci. 18. 6. 1953 byl Egypt vyhlášen republikou. 26. 7. 1956 vyhlásil Násir znárodnění anglicko-francouzské Společnosti Suezského průplavu. Suezská krize brzy přerostla v ozbrojený konflikt s Velkou Británií, Francií a Izraelem. V letech 1958 - 1961 se Egypt společně s Jemenem a Sýrií stal součástí Sjednocené arabské republiky.

Do arabské protiizraelské politiky se Egypt zapojil účastí ve válce palestinské (1947 – 1949), suezské (1956), šestidenní (1967) a říjnové (1973).

26. 3. 1979 se Egypt stal iniciátorem mírových smluv v Camp Davidu a podepsal separátní mír s Izraelem, čímž získal okupovaná území zpět – to přivedlo Egypt do izolace v arabském světě.

6. 10. 1981 byl zvolen prezidentem Muhammad Husní Mubárak, který byl 4. 10. 1993 potvrzen ve své funkci.

Dnešní fundamentalisté - militantní stoupenci islámu - o sobě dávají vědět útočnými akcemi a atentáty. Protože chtějí uškodit stávajícímu režimu, útočí také na turisty, neboť jsou zdrojem peněz pro státní pokladnu. Dnešní Egypt má hodně problémů, ale také všechny předpoklady dalšího úspěšného rozvoje.

Do úřadu nastoupil Mubarak v říjnu 1981, týden poté, co islámští radikálové spáchali atentát na jeho předchůdce Anvara Sadata. Mubarak, který tenkrát seděl po jeho pravici, unikl jen o vlásek. Od té doby se vyhnul minimálně dalším šesti neúspěšným pokusům o atentát.

Polovojenský vůdce pokračoval po nástupu do funkce ve šlépějích svého předchůdce. Jako první vůdce arabského státu uzavřel mír s Izraelem, což mu vyneslo podporu Spojených států. Od nich pak každoročně dostával finanční pomoc. Stejně tak se podílel na potírání bujícího terorismu a na ekonomických reformách. Sám o sobě mluví jako o spojenci Západu a ohání se snahou o demokratizaci Egypta. Ten se mu podařilo dostat z mezinárodní izolace.

Během téměř tří dekád jeho vlády panovala v zemi relativní stabilita a ekonomický růst, díky čemuž mu procházely jeho autokratické postoje. V roce 2011 však lid dal masivními protesty najevo, že je načase ukončit trvání výjimečného stavu. Po téměř třítýdenních nepokojích Mubarak v únoru 2011 rezignoval.

Muhammad Mursí

Do funkce nastoupil 30. června 2012, když vyhrál v květnu 2012 svobodné volby hlavy státu po pádu Husního Mubaraka v roce 2011. Od počátku ale čelí kritice sekulárních kruhů, protože vzešel z Muslimského bratrstva a snažil se posílit vliv islámu. Svržen byl 3. července 2013 armádou.